Když Izrael...tak hummus!
Nenechte se mýlit - slovo „hummus“ rozhodně v Izraeli neevokuje něco odporného, jak bychom snad očekávali v češtině. Právě naopak! Hummus (čteno „chumus“) patří mezi nejoblíbenější pokrmy nejen v Izraeli ale i celém blízkovýchodním regionu. Podává se snad na tisíc způsobů. Bez nadsázky lze říct, že na něj v Izraeli narazíte jak v levném pouličním bistru tak i luxusní restauraci. Izraelci jej prostě milují!
Základem pokrmu je cizrna - luštěnina, která se v Čechách zatím příliš nevyužívá. Cizrnové boby se namočí na několik hodin ve vodě, aby změkly. Poté se vaří do měkka a následně rozmixují na cizrnovou pastu. Výsledná pasta má dost hutnou konsistenci, takže vám rozhodně nebude při jídle ukapávat z příboru. Nejjednodušší „verze“ hummusu spočívá pouze v samotné cizrnové pastě zalité tzv. tchinou. Tchina je bělavá omáčka, která se připravuje z rozdrcených sezamových semínek smíchaných s vodou, solí, česnekem a citronovou šťávou. Má jemnou osvěžující chuť a je velmi bohatá na vitamíny C a B6. V Izraeli se používá velmi často k dochucení různých pokrmů a salátů - asi podobně jako v Čechách majonéza. Hummus se kromě tchiny podává i např. s houbami, orestovanými piniovými semínky či fazolemi. Oblíbený je také hummus s telecím masem.
Pokrm se servíruje většinou posypaný sladkou paprikou a pokapaný olivovým olejem. Jako příloha se podává arabský chléb. Často vám také přinesou zvlášť na misce limetku na pokapání, pár plátků cibule a několik kousků pálivé papriky...to jen pro případ, že byste měli chuť na ostřejší verzi hummusu.
Hummus má svůj původ u arabských národů žijících v Libanonu a rychle se rozšířil po celém Blízkém východě. Izraelci jej však s oblibou hrdě označují za vlastní „vynález“. Pousmání to budí už jen z toho důvodu, že sami Izraelci za nejlepší hummus podniky považují ty, kde tolik oblíbený pokrm připravují izraelští Arabové.
Základem pokrmu je cizrna - luštěnina, která se v Čechách zatím příliš nevyužívá. Cizrnové boby se namočí na několik hodin ve vodě, aby změkly. Poté se vaří do měkka a následně rozmixují na cizrnovou pastu. Výsledná pasta má dost hutnou konsistenci, takže vám rozhodně nebude při jídle ukapávat z příboru. Nejjednodušší „verze“ hummusu spočívá pouze v samotné cizrnové pastě zalité tzv. tchinou. Tchina je bělavá omáčka, která se připravuje z rozdrcených sezamových semínek smíchaných s vodou, solí, česnekem a citronovou šťávou. Má jemnou osvěžující chuť a je velmi bohatá na vitamíny C a B6. V Izraeli se používá velmi často k dochucení různých pokrmů a salátů - asi podobně jako v Čechách majonéza. Hummus se kromě tchiny podává i např. s houbami, orestovanými piniovými semínky či fazolemi. Oblíbený je také hummus s telecím masem.
Pokrm se servíruje většinou posypaný sladkou paprikou a pokapaný olivovým olejem. Jako příloha se podává arabský chléb. Často vám také přinesou zvlášť na misce limetku na pokapání, pár plátků cibule a několik kousků pálivé papriky...to jen pro případ, že byste měli chuť na ostřejší verzi hummusu.
Hummus má svůj původ u arabských národů žijících v Libanonu a rychle se rozšířil po celém Blízkém východě. Izraelci jej však s oblibou hrdě označují za vlastní „vynález“. Pousmání to budí už jen z toho důvodu, že sami Izraelci za nejlepší hummus podniky považují ty, kde tolik oblíbený pokrm připravují izraelští Arabové.

Komentáře
Okomentovat